Informace, stránka 12

Máme konec prázdnin a my divadelníci se pomalu budeme stěhovat do tepla Bohémy a divadla.To, na co jsme se skoro celý rok připravovali, myslím tím naší mega akci - pouť, je už pryč a uteklo to, ani jsme se nenadáli. Ale neloučíme se, dokud bude přát počasí, tak se stále můžeme vídat na veřejně známé hospůdce Na Plotě.
Vrátím se ještě pár větami k shrnutí naší pouti. Budete se mnou určitě souhlasit, když řeknu, že se povedla. Hosté, jak jsem slyšel od mých kamarádů, byli spokojeni. Moc jim chutnaly bramboráčky, pivo jsme měli, jako každý rok, jedno z nejlepších, o ostatních pochutinách ani nemluvě. V neděli, na úplný závěr, nás pár otrlých jedinců zůstalo v Bohémě, kde jsme uklidili a účastnili se neplánované sukcese, při níž jsme letošní pouť shrnuli, až jsme z toho začali zpívat. Domů jsme dorazili za svítání a plni dojmů...
Tak létu zdar a za zas rok!
Tadeusz Jurkowski, náš kamarád, nafotil pár snímků. Tak tady je máte.
J(Y)arda

Tak to zase máme tady, půlka prázdnin v trapu a my divadelníci se zase chystáme na naší největší akci v roce - Úpickou puť. To bude zas mela. Pivo poteče proudem, pánve budou rozehřáté do extrémních teplot. Jako každoročně se mohou naši hosté těšit na bramboráky, langoše, utopence a Alešovy specialitky. Letos jsme pro naše hosty přichystali inovované posezení, aby se jim u nás líbilo ještě víc než tomu bylo dřív (nebo aspoň jako na autobusové zastávce.) :-)))
Natřeli jsme lavice a udělali nový přístřešek. Jo a v této větě nesmím opomenout poděkování všem, kteří to pomohli uskutečnit, zejména pak hlavním protagonistům této akce Alešovi Kleinerovi a Pavlovu Machovi. Řeknu vám, je to vcelku dobrá podívaná a též užitečná.
V sobotu se po celý den budeme moci těšit na Jarmark řemesel, též ve „vytuningovaném" hávu. Tak proč k divadlu nepřijít, budete vítáni.
J(Y)arda

V neděli 29. června večer, souběžně s finálovým zápasem ME ve fotbale, účinkoval náš soubor na mezinárodním festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové. V rámci jeho Open Air programu jsme na nádvoří před městskou koncertní síní uvedli Komedii o hvězdě (od devíti hodin večer). Uprostřed léta, pravda, nebyl příběh o narození Ježíška tematicky tak úplně „in", ale na tomto největším domácím a jednom z největších evropských festivalů jde víc o dívadlo a jeho nejrozmanitější podoby, než o příběhy jako takové. A tak jsme (zpočátku ještě v zapadajícím slunci) hráli, snažili se, zpívali a vyzkoušeli si jak chutná divadlo na tak veliké přehlídce a navíc v prostředí, v němž bychom si ještě nedávno tuto inscenaci nedokázali vůbec představit. A zdálo se, že se lidé opět bavili. Přesto, že někteří diváci, lačni stihnout během dvou hodin tři až čtyři představení, sice i během hry procházeli scénou za dalším „uměním" (a jiní naopak přicházeli) bylo hlediště pro cca 150 diváků až do konce skoro plné. Na ochotnický párek tentokrát ani nedošlo, vyfasovali jsme tři tisícovky jako příspěvek na dopravu a honem domů. Někteří ještě usedli do naší hospůdky Na Plotě. Pod okny ložnice našich velice tolerantních a pohodových sousedů (díky za to Rykrovi) jsme ještě asi hodinu rozebírali, jaké že to v tom Hradci na festivalu bylo (a taky jaké pokuty schválili naši poslanci za rušení nočního klidu. (cl)

Sestava Tyjátru se tentokrát rodila velmi těžko a nakonec musela nastoupit i původně nehrající kapitánka. Pavel, Pepíno i Pavlína se sice snažili, ale stejně jako vloni především vrchovatě naplňovali rčení o tom, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. I přesto, že stejně jako vloni, měl náš tým největší fan klub. (foto Pitašovi)

Byla. V pátek 6. června. Bylo otevřené muzeum v radnici, Dřevěnka a vše doprovázel program u obou těchto objektů (kapela, šermíři apod.). A taky byla připravena procházka Čapkovými pohádkami z našeho kraje. Scénář vytvořil Pavel Švorčík a v rolích jednotlivých pohádkových postav jsme se představili my - úpičtí divadelníci. Idea byla taková, že celou akci zahájí na náměstí před radnicí kouzelník Magiáš (Jarda Jebousek), pak se postupně vydají na určenou trasu čtyři páni doktoři Čapkové a každý z nich povede skupinku dětí i dospělých. Cestou budou vyprávět pohádky nebo motivy z pohádek a taky potkají „oživlé" pohádkové postavy. Magiáš skutečně vše zahájil, ale na trasu se pak vydaly jen tři skupinky, protože přišlo málo zájemců. S první šel pan „doktor" Slávek Matyska, se druhou Ivan Pospíšil a se třetí šli dokonce dva doktůrci - Pavel Černý a Pavel Švorčík. První, koho potkali, byl havlovický vodník v potoce (Maruška Píšová), kterého trápilo revma. Další byly Rusalky na louce (Lenka Šrejberová a Iveta Suchánková), z nichž měla vždycky jedna poraněnou nohu. V lese pak natrefili na sípajícího Hejkala (Irena Vylíčilová), který od toho svého skřehotání skoro přišel o hlas. A na závěr na ně vybafla banda loupežníků (Zuzka Beránková, Martin Hůlek, Pavel Mach, Eva Mádrová, Zina Rýgrová, Jana Sedláčková, Pavlína Suková, Eva Šlegrová, Marek Zvelebil), kteří měli od kozího potrkání poraněného svého šéfa Lotranda. A doktoři léčili a léčili...
** Za sebe mohu říct, že: počasí přálo, akce to byla skvělá, my divadelníci jsme se bavili a snad i všichni ti, kdo se vydali na tuto cestu spolu s doktory. Ale za sebe jsem si taky maličko posteskla: jen kdyby těch účastníků bylo trošku víc...
** Na to mi bylo řečeno, že: to v Úpici není zvykem.
** Já ale vím, že v Úpici se taky dost drbe, a tak věřím, že se zpráva o této hezké akci rychle roznese a někdy příště se při něčem podobném setkáme s více než stovkou účastníků. Bylo by to fajn!
(A pokud se chcete alespoň ve zkratce seznámit s průběhem této akce, stačí se podívat na webové stránky Úpice. Je tam reportáž JS televize.)
Zina Rýgrová

Už je tomu několik týdnů (konkrétně deset) co se slavily významné narozeniny Cindy a Jirky. Dnes dorazily fotky a tak přidáme i pár řádků.
Oslavenci se sešli s oslavujícími před hřbitovem a všichni jsme zapálili naší Věrušce svíčku (jestli na správným místě,toť otázka...). Pak jsme se rozdělili na dvě skupiny a vydali se na obchůzku po městě a okolí, při které jsme plnily blbý a ještě blbější úkoly... u nichž jsme se patřičně vyblbli... Následovalo společné foto (jako na každým správným srazu) a pak už Bohémou znělo "mnoga ljeta, živijóóó" až do časných ranních hodin. V neděli před obědem se už někteří skalní rozhodli dojíst včera nezvládnutý Müllerův suchovršickej guláš. Po obědě nás bylo pořád víc a víc, pak kdosi (myslím Velkej Káďa) došel pro pár Gambáčů... Když jsme večer opouštěli Bohému, bylo vše dopito i dojedeno. Narozeniny se vydařily.
(foto J. Rýgr a neznámí autoři jeho foťákem)

TRADIČNĚ v polovině května se v trutnovském parku a okolních lesích vyskytují STRAŠIDLÁCI - neznámé a téměř vyhynulé druhy strašidel. Tuto akci pořádá Dům kultury Trutnov a ke spolupráci zve i náš divadelní spolek, neboť představiteli roztodivných Strašidláků - už také TRADIČNĚ - jsou právě úpičtí divadelníci.
A stejně tomu tak bylo i letos v sobotu 17. 5. Přibližně 2.200 účastníků vidělo na asi tříkilometrové trase Jeřabinku voňavou (Lenka Šrejberová) - krásnou vílu mluvící sengláčtinou, Podrostníčka pařezového (Jana Šrejberová) - mírně dotěrného a ohromně hbitého a upovídaného skřítka, Buldimánka šetrného (Roman Janda) - který se třeba i divil, proč děti chodí už do třetí třídy, když by jim přece stačila jen ta první, Pýřivce zkoprnělého (Čenda Mach) - zvláštního střapatého tvora, vydávajícího žaboslepičí skřeky a pohybujícího se jen zvláštními přískoky, Sampíra hrozného (Zina Rýgrová) - černého, hnusného a nebezpečného neurvalce. Dále se setkali se dvěma Nedužinkami bledulemi (Petra Nývltová a Dáša Machová) - které neustále kýchaly, kašlaly a prskaly bacily, se Stěžoválkem znechuceným (Pavel Mach) - nadávajícím a žehrajícím na všechno a na všechny, Hejkalovcem lesním (Jára Kadaník ml.) - tvorem se zvířecí hlavou, ze které vycházely halasné zvuky, jeky a hejkání. Potkali i Jedovnici kobří (Pavlína Suková) - hadí ženu s (někdy) stříkajícím jedovým zubem na čele, Houbábinku nazelenalou (Jana Hetflejšová) - na první pohled milou osůbku, která ovšem měla v záloze i jedovaté houbičky, Dračnici lstivou (Maruška Píšová) - která neustále tvrdila, že ji bolí zuby, vyžadovala od všech pohlazení a soucit, a pokud ho někdo neprojevil, byla pořádně nevrlá. Jako poslední na trase byli dva Cimrníci lékařští (Pavel Černý a Pavel Švorčík) - každého prohlíželi, kontrolovali, stanovovali jeho diagnózu (Moribundus, gromisida atd.), dětem věnovali bílé kamínky - léčivé merindyny.
Funkci pořadatelů - hlídačů jednotlivých Strašidláků zastali: Jana Soukupová, Jiří Rýgr, Zdeněk Dietrich, Honza Špaňko, Eva Jörková, Jindřiška Kleinerová, Jára Kadaník st., Blanka Melicharová a Marek Zvelebil.
Nejen účastníci akce odcházeli nadšení nevšedním zážitkem, hezkou procházkou i skvělým počasím. I samotní účinkující byli spokojení a nic na tom nezměnilo ani to, že Jana Šrejberová pak nemohla z toho věčného pobíhání skoro chodit, Zině nešla umýt černá barva z obličeje, Jára málem přišel ze samého hejkání o hlasivky, Petru a Dášu nakonec opravdu začalo pobolívat v krku...
Všem moc díky a za rok zase do toho!
(Zina Rýgrová)
Fotografie pořídil Zdeněk Fibír: zleva - 1. Hejkalovec, 2. Pýřivec, 3. Jedovnice, 4. Jeřabinka

Krásný víkend, Ratibořické údolí plné lidí (zvlášť v sobotu) a v něm Dny Úpice.
Protože nemáme nic s čím bychom jen tak, bez přípravy, vylezli před lidi uprostřed rozkvetlých lip babiččina údolí, připojili jsme se k městské akci (k hudbě, tanci a zpěvu úpické ZUŠ a pohádce loutkářů) tím, že Hrouda, Švorča, mladej Káďa a já jsme kolemjdoucím a přihlížejícím nabízeli různé propagační materiály. Jana Kadaníková při tom navíc stihla uspořádat pro děti i malý kviz a několik z nich pak ještě vylosovat a odměnit.
Fotografie pořídil Radim Frička, včetně té, na níž zachytil Pavla, jak poprvé v životě osedlal koně.

Dva rafty s celkem dvanácti divadelníky se v sobotu krátce po deváté ranní vydaly z Adamova do Ratibořic, resp. do Zlíče. Posádce prvního (Modří, podle modrých vest) velel ukrutný kapitán Pavel Švorčík (na rozdíl od většiny ostatních už jednou Úpu na raftu jel). Červeným (červené vesty) velel zkušený (Úpu jel už mockrát) Ivan Pospíšil. Počáteční obavy ze sjezdů jednotlivých splavů vystřídala postupně suverenita, dostupující až takové míry, že se našli i tací, kteří ani nezaregistrovali, že ratibořickou Viktorku už mají šťastně za sebou...
Počasí bylo milosrdné, protože lilo jen tu půlhodinku, co jsme na Pohodlí opékali buřty. Vody v řece nebylo moc ani málo, tedy přiměřeně. Pokud by se měl sjezd Úpy hodnotit jako souboj dvou raftů, pak by Modří jednoznačně získali bod za udržování kázně (jak taky jinak, když jim velel Pavel, že?). Červení by získali body za to, že byli víc mokří (někteří, včetně kapitána, byli v závěru víc ve vodě než v raftu) a že dojeli dál (až tam co vylézt z řeky šlo jen přes soukromou zahrádku a upravené záhonky macešek). Bod znamenacící konečnou remízu zachraňoval kapitán Švorčík, když na rozdíl od Marka bez problémů USTÁL i závěrečné večerní hodnocení v restauraci U Žižky.

Po dvanácti měsících, jak Stanovy velí, sešla se v pátek 4. dubna v Bohémě Valná hromada spolku. Odsouhlasila minulost,naplánovala budoucnost a vzala na vědomí...
Problémy se objevily až při diskuzi. Tím hlavním, od něhož se ale vše další odvíjí, je patrně budoucnost naší dramaturgie. Na podzim se začne studovat nová hra v režii Ziny Rýgrové..., ale co dál? Je jedna premiéra ročně dost a nebo málo? Při takovým počtu lidí (skoro padesátka) se jedna na sezónu zdá málo. Při pohledu na vytíženost divadla (jeviště) a při zohlednění prakticky neexistujícího technického zajištění nácviku a repríz je jedna hra až až...
Ze vzrušené debaty nakonec vzešel pro výbor spolku úkol zabývat se možností vytvoření „dramaturgické rady"ale ještě před tím, tedy okamžitě, řešit techniku (zvuk, světla, jevištní mistr). Tak hodně štěstí, Výbore...