Informace, stránka 11

V Machovic DVORANĚ se poslední dubnový den konalo divadelní pálení čarodějnic. A aby nedošlo k mýlce. Nebylo o nic „divadelnější" než kdekoliv jinde. Klábosilo se kolem ohně i kolem pípy, probralo se kde co, i kde kdo. Dlouho byl jediným folklórem večera opakovaný skok přes oheň v provedení Romana Jandy. Svým výkonem však nikoho ze tří desítek přítomných divadelníků a jejich příznivců k napodobení neinspiroval... O připomínku, že jde o pálení čarodějnic se v pokročilé hodině postarala Zina. Dorazila totiž přímo z trutnovského sletu čarodějnic, černá tak, že ve tmě svítil jen její úsměv (a tušit se dalo i koště). Akce skončila dvě hodiny po půlnoci i přesto, že nebylo vše dopito ani dojedeno.

Opět po roce, v sobotu 18. dubna, se konala valná hromada členů našeho spolku. Tradičně zhodnotila uplynulý rok a naplánovala hlavní akce na období příští. K nim bude patřit třeba zinscenování textu Pavla Švorčíka na motivy pověsti Kterak Úpičtí Tatary porazili (12.6. na úpickém náměstí). Novou hrou bude na podzim Bumerang v režii Ládi Tomma (pamětníci pamatují). Dalších repríz se dočká i vánoční Komedie o hvězdě (mimo jiné i v Polsku). Tradiční přehlídka Divadelní úsměvy se termínově posouvá až na jaro 2010 (víc pozornosti se bude věnovat dramaturgii). Hodně diskuse bylo kolem služeb v Hospůdce Na Plotě (těch, kteří mohou a chtějí je stále míň a míň) a tak je její provoz valnou hromadou doporučen jen do úpické pouti. Pak se uvidí... Tradiční občerstvení u divadla i Jarmark řemesel v parku při pouti ale určitě bude (tady je sloužících už 25 let dost - zatím). Po delší době byl závěr schůze „ozdoben" zpěvem. Dokonce za doprovodu čtyř kytar a jednoho vozembouchu, na který koncertoval Jarda Jebousek, jehož významné jubileum jsme všichni společně oslavili (někteří vydrželi až do svítání).

Společnost přátel divadla v Libňatově, o jejíž existenci do 18. dubna měl tušení jen málokdo, přichystala svým, libňatovským sousedům překvapení. Tajně se scházeli, tajně zkoušeli a podezřívám je z toho, že chtěli tajně i hrát. Ale to bychom nesměli být v Čechách, aby se něco nešuškalo. A tak se šuškalo a šuškalo až se něco prošuškalo i k nám, k sousedům do Úpice. No a my, desítka ochotníků z Úpice, jsme si řekli, že překvapíme sousedy z Libňatova, a že jejich představení navštívíme. Protože se hrála Pošťácká pohádka, vypravili jsme se i my cestou, po níž musel jít i náš úpický soused, pošťák Kolbaba, když nesl libňatovské sousedce, nešťastné slečně Mařence, ono osudné psaní, na které rok a den čekala. U sousedů v Libňatově se hraje v hospodě. A protože to je jediná hospoda ve vsi, náležitě se o ni libňatovští starají, takže tam je libo i se sousedy posedět a podívat se na SOUSEDSKÉ divadlo. A to se jim podařilo náramně. Přivedli na svět představení, kterému jejich sousedé rozumí, baví se jím, baví se bez škodolibosti i tím kouzlem nechtěného, kterým je inscenace pepřena a jsou s herci zajedno v tom, že nejlépe je žít v Libňatově. A nebo být alespoň jejich dobrými sousedy. Pěkný to bylo nedělní odpoledne.
Pavel Švorčík

V sobotu uplynulého víkendu se šest členů (herců či herkyň chcete-li - poznáte je na přiložených fotografiích), vydalo pěšmo přímo z Úpice přes Markoušovice na Jestřebí Boudu, jednoduše Řehačku, v doprovodu dvou čtyřnohých kamarádů. Ti konečně byli také nejvíc nadšeni přibližně patnáctikilometrovou tůrou. Při cestě jsme potkali několik známých, asi tucet krásných a tucet opačných stavení, a nakonec nejvytouženější cíl cesty Řehačku. V lokále jsme chvíli poseděli ve společnosti čaje, chleba namazaného škvarkosádlem a pivečkem, zatím ještě nenamazaní. Naše putování pokračovalo přes Lotrandovo tábořiště, kde jsme si na sněhu rozdělali oheň a opekli špekáčky. Odtud už jsme jen klesali směrem k Malým Svatoňovicům, teď již s namazanými rty od mastných buřtů. V samém závěru se s námi Jestřebí Hory rozloučily slunečním svitem, což nám dodalo sílu k poslednímu transportu z Malých Svatoňovic Machovým mikrobusem zvaným "Obřík". Doufám, že Vás fotky a popis navnadil na podobný výlet, a též my všichni zúčastnění doufáme v příští hojnější účast.

Krajská divadelní přehlídka se na přelomu února a března, tuším že už snad podvanácté, konala v Červeném Kostelci. Prakticky rok co rok se ho zúčastňujeme a rok co rok patříme mezi nejúspěšnější jak na jevišti, tak při společenských večerech v konferenčním sále místního divadla. Nejinak tomu bylo i letos...
Komedie o strašidle získala hned tři Krajské ceny (pozor, neplést si s čestným uznáním, kterých se zde rozdá podstatně víc, ale jsou svou hodnotou jsou o stupínek níž). Za režii získala Krajskou cenu Zina Rýgrová a za vynikající herecké výkony dva Pavlové, Mach a Švorčík. Soubor pak získal i jednu ze čtyř hlavních cen - cenu za inscenaci spojenou s doporučením k účasti na celostátní přehlídce v Děčíně.
Nejbližší reprízi úspěšné inscenace jsou 20. a 21. března vždy od 19.30 hodin v úpickém divadle.

Vánoční pohoda už dávno skončila a pokračuje zkouškové období, což je pohoda i nepohoda - podle toho, jak se právě hercům při zkouškách daří vzpomenout si na text. Připravujeme novou inscenaci a premiéra je už za pár dnů. KOMEDIE O STRAŠIDLE - tak se ta hra jmenuje. Není to pohádka, je to představení pro dospělé a všichni doufáme, že to bude pohoda pro nás i pro diváky. Úsměvný příběh, jehož mottem by mohlo být: "Kdo má máslo na hlavě, ať raději mlčí". Premiéra 14. února 2009!!! Věříme, že dopadne dobře. Ale o tom až po premiéře. Tak zlomme vaz!

Vánoce se blíží a tak máme opět příležitost prožít příjemnou předvánoční atmosféru s představením Komedie o hvězdě, které na motivy starých lidových vánočních her sepsal Jan Kopecký. V příběhu o zrození Krista zazní řada známých vánočních koled, které zahrají andělé pod vedením Markéty Vránové.
Přestavení bude v neděli 21. prosince v Divadle A. Jiráska od 19.30 hodin.
Vstupenky jsou k mání v předprodeji a před představením v pokladně divadla.(bližší o hře viz Repertoár a Fotogalerie na liště).

S koncem léta se zavřela Hospůdka na plotě, uklidilo se po letních akcích a Zina Rýgrová oznámila obsazení nové hry, která se začala na konci září zkoušet. Její název, Komedie o strašidle, je sice trochu pohádkový, ale o pohádku rozhodně nejde. I když...
Komedie Leonarda a Zdenky Walletzkych volně vychází z textů starořímského Plauta. Vypráví příběh otroka Trania, snažícího se zachránit svého pána, jenž prohýřil jmění, před hněvem otce. Používá k tomu zprvu malé lži, které se však na sebe dál vrší a vytváří tak řadu neuvěřitelných situací. Pamětníkům možná tato hra připomene úspěšný Goldoniho Poprask na laguně, který úpický soubor v režii Josefa Strnada uvedl v roce 1993. Premiéra je naplánována na počátek příštího roku.

Ve čtvrtek 2. října se dva zástupci výboru (Pavel s Alešem) a dva nezávislí pozorovatelé (Jára s Petrem, který v této misi účinkuje jako host) vydali hledat nové možnosti pro činnost našeho 185 letého spolku.
Po letech nekonečně se vlekoucích zkoušek na vymrzlých jevištích, po mnoha náročných představeních (třeba i v dešti a větru), ale především po jejich fyzicky i psychicky vyčerpávajících hodnoceních se začínáme potýkat se značným opotřebením. Zachránit nás může jediné. Méně hrát (stejně už si prd pamatujeme) a spolkový život orientovat na méně náročný režim, respektující přibývající léta.
Namísto výletů do moravských sklípků nás tak budou, soudě podle právě probíhající mise, čekat cesty do lázní. Právě tam se totiž „mládenci" vypravili. Nevíme zatím, jestli se jim v maďarském blátě podaří najít vhodné místo, kde bychom mohli předvádět to, co jsme si ještě schopni zapamatovat. Ale podle prvních informací by tam bylo k udržování se ve stavu slučitelném se životem rozhodně daleko blíž, než v našem krásném, ale drsném Podkrkonoší...

Pátek 7. listopadu
Samy Fayad: Jak vykrást banku
Divadelní spolek Jiří, Poděbrady
Crazy komedie italského dramatika nás zavede do poválečné Itálie do rodiny bizarních pomatenců žijících na samé hranici chudoby. Hlavním smyslem uvedení této inscenace je pobavit lehkým a osvěžujícím textem plným skečů, gagů a vtipnými situacemi. Hru režíroval Jan Novák, který ji spolu s Ladislavem Langrem pro poděbradský spolek upravil.

Pátek 14. listopadu
Vlastimil Klepáček: Don Quijote aneb Veselý konec rytíře smutné postavy
Divadelní soubor při MKS Červený Kostelec
Z Cervantesovy knihy si autor scénáře Vlastimil Klepáček vybral kapitolu o svatbě a fingované sebevraždě. A zde jsou jeho slova: „Několik Quijotů jsem osobně v životě potkal a myslím si dokonce, že kousek z něj je ve většině z nás. Nemyslím kousek blázna - ten je v každém ochotníkovi - ale kousek člověka hledajícího právo a spravedlnost. A kdo je vlastně větší blázen? Ten, kdo - ač silně netradičně - hledá spravedlnost a nebo ten, kdo se s ohnutým hřbetem smíří s tím, že jí nedosáhne? Vždyť on ten Don Quijote je vlastně takový nešikovný Jánošík! Hra v režii Vlastimila Klepáčka se dostala do užší nominace na letošní Jiráskův Hronov.

Pátek 21. listopadu
Fan Vavřincová: Taková normální rodinka
Divadelní spolek a(MAŤÁK) o.s. Pardubice
V roce 1971 byl natočen režisérem Jaroslavem Dudkem televizní seriál podle scénáře Fan Vavřincové. Ač to tvůrci v době vzniku netušili, natočili vlastně první český sitkom. Kdo by neznal „potrhlé" postavy rodinky, do které je riskantní přivést svého vyvoleného.
Divadelní spolek z Pardubic nastudoval pod režijním vedením Ivany Novákové dvě epizody z původního seriálu - „Ženich" a „Před svatbou".

Pátek 28. listopadu
František Štěpánek Rozmarné léto
Divadelní jednota Jirásek Nový Bydžov
Filmové zpracování novely Vladislava Vančury patří jistě do zlatého fondu českého filmu. Zdramatizovat takovou předlohu pro divadlo není jistě jednoduché, protože divák porovnává nejen předlohu samotnou, ale i postavy, které jsou nerozlučně spjaty s jejími představiteli.
Tento nelehký úkol na sebe vzali autor dramatizace František Štěpánek a režisér představení Pavel Klepač.

Divadlo Al. Jiráska Úpice
Začátky představení vždy v 19.30 hodin
Předprodej vstupenek od 20. října v prodejně Knihy - Gramo v Úpici, tel: 732 873 950