Informace, stránka 8

Sobota 28. dubna: Divadlo A. Jiráska, dvoje klávesy na jevišti, řada zlidovělých písniček, jednoduchá scéna, dobové kostýmy a v neposlední řadě šestadvacet hereckých výkonů (tentokrát nejen tradičních opor, ale i divadelních kandrnasů) - to vše dohromady dalo vzniknout příjemné inscenaci, která si zcela určitě najde své diváky nejen při plánovaných reprízách na domácí scéně, ale i na podzimních zájezdech.

A proč hrajeme zrovna tuhle hru? Režisér Pavel Švorčík na tuto otázku odpovídá: v místní kronice jsem narazil na pasáž z počátku devatenáctého století, která pojednávala o tom, jak tehdejší starosta města spolu s dalšími radními rozprodávali městský majetek. Stržené peníze však neodváděli do městské pokladny, ale dělili se o ně mezi sebou. Hned jsem si vzpomněl, že podobný příběh vlastně znám, že něco podobného popsal kolem roku 1814 Václav Kliment Klicpera. A protože nejsem sám koho zajímá úpická historie, rozhodl jsem se, že divákům předvedeme jak to vypadá když dělá KAŽDÝ NĚCO PRO VLAST 

Po padesáti zkouškách jsme se konečně dopracovali k premiéře nové inscenace, hry V. K. Klicpery Každý něco pro vlast. Tentokrát jsme sáhli po české klasice, po satiře na šosáctví, hloupost, pseudovlastenectví (dodnes v lecčems aktuální...). Ve hře, kterou v polovině dvacátého století upravil E. F. Burian, se pod režijním vedením Pavla Švorčíka představí více než polovina členů našeho spolku.
Představení plné zlidovělých písniček, jejichž autorem je Karel Rainer, bude mít premiéru v úpickém divadle v sobotu 28. březnana od 19.30 hodin. První repríza je naplánována na neděli 6. května od 17.00 hodin.

Můžeme se těšit na skvělé představení
Zatímco my pilně zkoušíme novou inscenaci (Každý něco pro vlast - premiéra na konci dubna) chystá se na neděli 12. února od 17.00 hodin opravdová lahůdka: v našem divadle se představí špičkový soubor
Ořechovského divadla s nejnovější hrou svého dvorního autora, principála, režiséra, scénografa a herce
Vlastmila Pešky RYCHLÉ ŠÍPY Z OLTECU aneb Opereta třetího věku
Popravdě není v Česku moc neprofesionálních scén, které bez přimhouření oka snesou profesionální měřítka. Ořechovské divadlo z dvaapůltisícové obce 15 km jihozápadně od Brna však mezi ně bezesporu patří. Co víc: je jedním z mála, které za svá představení sklízí ovace nejen porot nejrůznějších  přehlídek a festivalů, ale - a to je nejdůležitější - i diváků u nás i v zahraničí (Maďarsko, Švédsko, Německo, Anglie, Belgie, Švýcarsko). 

Předprodej:
Turistické informační centrum, Dr. A. Hejny 133, Toholová Alena, telefon: 499 882 329
Hromadné objednávky na tel: 499 882 197

Více detailů zde

Webové stránky Ořechovců zde
 

Začali jsme již před chvílí zkoušet nový počin režiséra Pavla Švorčíka. Premiéra, a tedy konec zkoušení této veselohry, je plánována do poloviny měsíce února 2012.

Doplněny další fotky do našeho webového archivu. Tentokrát se jedná o Fidlovačku, Svatba v malinovce a Přísné milence

To, že na mě o vikendu skočila nějaká chřipka, zapříčinilo jednu pozitivní událost. Tou je překvapení, že jsem se po několika letech znova odhodlal ke scanování fotek z archivu. Byla přidána inscenace S.O.S.  Galerie přímo ZDE

A aby toho nebylo málo, tak jsem dodělal ještě jednu a to Uličnici. Galerie ZDE

A nyní pracuji na "Hra o Dorotě" . Pěkná nálož fotek k výročí Národního Divadla. 20:26 - zbývá cca 40 fotek, dnes to stihnu. Galerie ZDE

Provedeny opravy chyb prokliků do fotogalerií, které vznikly při renovaci webového systému. Doplněny fotogalerie.

Ve středu 14. se dámy postaraly o úklid Bohémy a v pátek byly pány rozebrány střechy a do skladu odvezeny lavice. Tím pro letošek definitivně skončila Hospůdka na Plotě. Letos se o tržby (byly o něco nižší než minulý rok) postaraly především naše hérečky. Z celkem šestadvaceti sloužících jich bylo šestnáct (číslicí16), zatímco pánů sloužilo letos „jen“ deset (a to ještě tři z nich pinglovali jen jedinkrát). Děkujeme všem hostům (zejména štamgastům), kteří k nám Na Plot zavítali za přízeň, loučíme se s nimi a od teď se zase začneme věnovat opravdovému divadlu.

Ahoj všichni divadelníci a příznivci divadla. Zdravim Vás všechny z prvního divadelního klubu nadcházející divadelní sezony. Chtěl bych Vás tímto všechny pozvat na následující Divadelní kluby prozatím ve čtvrtky od sedmi hodin. Pevný program zatím není stanoven a dle Vaší libosti uvítám všechny návrhy vhodné na tyto večery. Já osobne se tu zatím budu zabývat pokračováním divadelního archivu (když nikdo nedorazí) a nebo mám pro zatím v plánu vymyslet cca 20 minutové představení blíže neurčeného žánru ani obsahu. To hlavně k použití jako doprovodného programu na nejrůznějších akcích, viz následující sezona 2012 na zřícenině Vizmburku. Dále mám také v plánu podrobit divadelní sklady kulis a rekvizit reorganizaci, roztřídění a nebo i oprav praktik atd. To vše by se mělo z počátku řídit určitě chutí zůčastněných, později třeba i zavedením stálého programu na část času těchto schůzek. Na všechny příchozí se těším, a věřím, že se nám po čase podaří proměnit čtvrteční večery v kvalitní a smysluplnou zábavu, která přinese nejeden zajímavý zážitek. S pozdravem Marek Z.

Už je to skoro 12 měsíců od poslední Muzejní noci, což nahrává k blížícímu  se dalšímu pokračování. Letos tato kulturně vzdělávací procházka odstartuje 10.6.2011 v 18:05 od Radnice v Úpici. Všechny badatele historie Úpice a jejího blízkého okolí vyzývám k účasti v této akci hodinu až dvě trvající.

STRAŠIDLÁCI 2011

Druhá sobota v květnu (tedy 14. 5.) – STRAŠIDLÁCI. Akce, která se konala pošestnácté. A už asi podesáté se v rolích jednotlivých strašidláckých potvůrek představili členové našeho spolku.

Jak to proběhlo?

Tak za prvé: nepražilo slunce, nepršelo, bylo ideální počasí.

Za druhé: pořadatel (dříve Dům kultury Trutnov, letos poprvé Společenské centrum Trutnovska pro kulturu a volný čas) očekával – dle předešlých ročníků – návštěvnost maximálně 2.300 dětí a dospělých.  Bylo (pro jistotu) připraveno 2.500 vstupenek, jenže! – tento počet zdaleka nestačil. Na trasu vyšlo (odhadem) 2.700 malých i velkých zájemců, kteří se chtěli setkat s hodnými Strašidláčky i pořádnými strašidláckými potvorami. A byli to zájemci nejen z Trutnova. Máme informace, že přijeli ze vzdálených míst a v Trutnově se pak ptali, kdeže je ten park, co v něm je start Strašidláků.  Však také parkoviště U studny bylo (snad poprvé) naprosto zaplněné auty.

Za třetí: všechno však (i přes tento rekordní počet návštěvníků) fungovalo: organizace celé akce, pořadatelé a hlavně – herci v rolích Strašidláků. O koho se jednalo?

CHŇAPÁK stromový – Pavel Mach

V podstatě neškodné stvoření s osmi páry končetin, které se líně pohybovaly a přehmatávaly po čtyřech kmenech, v jejichž rozsedlině Chňapák seděl. Vypadal, jako kdyby tam patřil odjakživa. Nemluvil, jen jeho hlava se otáčela a pozorovala kolemjdoucí. Takže – pohoda! (Ovšem Pavel si to asi už tolik nemyslel – pod molitanovou celohlavovou maskou byl pěkně spařený.) 

UNAŠEČKA tajemná – Maruška Píšová

Ta se naběhala a pronesla! Nůše a na ní vepředu připevněná figurína staré zlé babky – to byla Unašečka. A v té nůši byla a všechno to nesla Maruška, která představovala unášenou ženskou. Pobíhala po lese, volala o pomoc… Pro ni tedy žádná legrace, ale dřina, ruce poškrábané od nůše… Ale působilo to skvěle.

PLIVAJZNÍK mourovatý – Marek Zvelebil

Pořádně zákeřný Strašidlák. Házel slizové kuličky, které se přilepily na všechno, do čeho se trefily. Návštěvníci raději sledovali tuhle hnědo-mourovatou příšeru s hadovitým porostem hlavy z uctivé vzdálenosti. I proto, že tváře Plivajzníka se neuvěřitelně nadouvaly, jak vzteky funěl. Úžasný pohled. Marek se však už asi tak úžasně necítil. Když se pak po akci svlékal z kostýmu, zjistil, že tričko pod kostýmem (což byl tzv. atombordel) má kromě dolního cípku celé úplně mokré – propocené.

PAŘEZNÍČEK krotký – Lukáš Zivr

Roztomilý malý Strašidláček. Po celou dobu byl v obležení dětí, které si s ním chtěly hrát, fotografovat se… Pro Lukáše, devítiletého syna mé kolegyně Jarči, to byla perná premiéra, ale zvládl ji na jedničku. (A já jsem si u toho jen povzdechla, jak ten čas letí. Poprvé tohoto Strašidláčka představoval můj syn Vojta, když mu bylo 9 let. A teď mu je 23.)

KOUKALÍK jednooký – Jindřiška Kleinerová

Zajímavé stvoření – dlouhatánské ruce, veliká hlava s jediným obrovským okem uprostřed. To znamenalo, že jsme Jindřišce připevnili na hlavu kovovou konstrukci, přes kterou byl přehozen dlouhý plášť. A na tu konstrukci byla posazena hlava – maska. V každé ruce ještě musela Jindřiška držet tyč, jejíž konec tvořily obří ruce. Jenže – to byla taková zátěž, že se Jindřiška začala brzy kácet. Koukalík pak už tedy nebyl stojící vysoký a tajuplný tvor, ale sedící Strašidlák, na kterého si děti mohly sáhnout a který je hladil svýma obříma rukama. O to víc jim byl sympatický.

SULIDRČKA dvojaká – Jana Kulhánková a Eva Jörková

To byla postavička! Dvě těla, čtyři ruce a tři nohy – z toho jedna společná. V podstatě siamská dvojčata. A samozřejmě taky dvě hlavy, které se pořád dohadovaly. Každá z nich měla ráda něco jiného, každá chtěla jít jiným směrem, každá chtěla vidět něco jiného… Byla s nimi legrace. A vtipné taky bylo, jak jim děti radily, jakým způsobem se mají dohodnout, jak se už dál nehádat…

ČERNODĚS voňavý – Daniel Krutiš

Fešácký druh čaroděje, který se chce hlavně líbit, a to samozřejmě především ženám. K dětem je shovívaný, ale nesnáší ostatní muže. Tvrdí, že ostatní chlapi páchnou, a proto má vždy po ruce „vynikající“ voňavku, kterou na ně stříká. (Byla jsem svědkem toho, jak si pán na zbytek trasy raději svlékl mikinu, než by ji s tím nastříkaným odérem měl na sobě.) Dan Krutiš je z Ďyvadla Neklid Voletiny. Má skvělý dar slovní improvizace, což také při ztvárnění této postavy výborně využil. 

VÍLUŠKA neposlušná – Jana Šrejberová

Milá, ale roztěkaná a neposedná víla. Hned zapomene, na co se ptala, co chtěla udělat, a tak stále pobíhá sem tam. Jana to vzala doslova, takže když jsem k ní na trase došla, byla z toho neustálého pobíhání tak červená, až to vypadalo, že ji brzy klepne. Ale zvládla to. Jen mnozí rodiče, kteří si ji chtěli vyfotit se svými dětmi, budou mít na fotografiích místo Vílušky jen barevnou šmouhu, protože jim nejspíš zrovna odběhla ze záběru.

KOKTOTLAMKA urážlivá – Jana Sedláčková

To bylo něco! Jana koktala, až se člověk bál, že už jí to zůstane. Měla veliký úspěch, děti se u ní zdržely dost dlouho, aby se dočkaly toho, co se jim koktavě (a tedy dlouze) snažila vysvětlit. A taky s ní diskutovaly. Jeden capart jí prý řekl, že stejně ví, že ta strašidla jsou jen převlečení lidé a ona jediná je opravdová, která jako strašidlo do lesa patří. Byla to pochvala, nebo by se Jana měla spíš urazit? J

ŽABYMAZ šlehavý – Jiří Bajer (Baja)

Nebezpečný Strašidlák, který děsil děti hlasitým boucháním a šleháním. A protože Baja (člen Star Westu Trutnov) je mladý a silný, byly ty rány opravdu hlasité. Kolemjdoucí ho tedy raději obcházeli v uctivém oblouku, nějaký ten mrňous se třeba i rozbrečel a drzouni – ti možná slízli šlehanec. Prostě – někteří Strašidláci jsou hodní, ale přece jen to je hlavně strašidlácká havěť, takže se mezi nimi musejí objevit i zlí, záludní a nebezpeční tvorové. 

KUCHAŘÍČEK smrčákový – Čenda Mach a Lukáš Králík

Kuchaříčci byli dva. Jejich bílé košile a především sladce růžové zástěry a kuchařské čepice báječně svítily pod vysokými smrky už do dálky. Čenda a Lukáš se vyřádili. Klohnili své pokrmy „ostošest“ a s patřičným komentářem je nabízeli k ochutnání. Třeba kaši z acida, hořčice, pampelišek, trávy a jehličí.  A děti nosily a nosily další ingredience – větvičky, lístečky, hlínu… No – nedejte si! 

PŮLNOČNICE přívětivá – Dáša Machová

Laskavá dáma celá v černém, stříbrné doplňky se leskly už na dálku. Dáša v tomto kostýmu a svým nalíčením vypadala skoro exoticky, jako kdyby opravdu pocházela z Půlnočních hor na severu. Dětem rozdávala černé kamínky pro klidný spánek a krásné sny. Byla milou a krásnou tečkou za celým setkáním dětí se strašidláckými postavami.

Jako pořadatelé – hlídači Strašidláků fungovali: členové našeho spolku – Jana Hüblová se synem Markem, Pavlína Suková a Eva Šlegrová, spřízněné duše členů našeho spolku – Vendula Hanáková, Monika Chvojková a Jana Krejcarová, dále členové pobočky ČČK v Horním Starém Městě a členové Star Westu Trutnov. Paiting – tedy malování kouzelných znamení proti zlým strašidlům na tváře a ruce dětí – zajišťovaly členky taneční skupiny Defect de ice.

VŠEM BEZ ROZDÍLU MOC DĚKUJI!!!

Zina Rýgrová, 15. 5. 2011