Divadlo navštívila Eliška Balzerová

---

Rádi přetiskujeme část rozhovoru s Eliškou Balzerovou, kde se vrací k jejímu nedávnému představení v našem divadle.

4. 2. 2024
Lucie Jandová
Letos čekají Elišku Balzerovou tři významná výročí. Když mi vyprávěla, jak je oslaví, zářily jí oči, ačkoli se netají tím, že má za sebou dva těžké roky. „Herecký motor mě ale žene dál,“ tvrdí čtyřiasedmdesátiletá herečka.

S autorkou Geraldinou Aronovou, jejíž divadelní hru Můj báječný rozvod hraje s úspěchem již dvacet let. V Úpici se s ní představila 13. listopadu loňského roku. Foto: Lenka Hatašová

… A stále jezdíte i na zájezdy, že?
Ano a zrovna nedávno jsem měla jeden nezapomenutelný zážitek.

Povídejte...

Jeli jsme hrát do Úpice. Já si sedla do auta, byl deštivý den, celý den lilo jako z konve. O půl čtvrté už padla tma. Prodírali jsme se na sever přes Hradec Králové, kolem Trutnova. Měla jsem pocit, že tam nikdy nedojedeme. Byla to dlouhá cesta, brblala jsem. Pak jsme přijeli do Úpice, do údolí. Všude zhasnuto, jen sem tam blikala televize. Kdo tady přijde do divadla, říkala jsem si. Pokračovali jsme dál do kopce a najednou se proti mně rozzářilo nádherné divadlo. Bylo to jako z filmu. Klenutý oblouk, překrásně rozsvícená budova. Kdo byl v tom malém městě tak prozíravý, že tu postavil tak krásné divadlo? Přivítal mě ohromný sál. Přemýšlela jsem, jestli se vůbec zaplní. Bude se divákům chtít do toho deště a tmy?

Ráda před začátkem představení poslouchám z odposlechu ten včelí úl - hlasy lidí, kteří přicházejí do hlediště. A já slyšela, že se baví, smějí a těší se. Divadlo bylo plné! Mám ve zvyku na konci představení brát diváky za ruce, děkovat jim, že přišli a že jsme si ten večer spolu užili. A Úpičtí mě nechtěli pustit, potlesk byl úžasný, dostala jsem spoustu květin. Odjížděla jsem šťastná a nadšená - z Úpice, o které jsem, a to se z duše omlouvám, nevěděla, kde leží.